Výroba palečnicového kola je skoro alchymií

Vyrobit palečnicové kolo bez jakýchkoliv výkresů a parametrů je husarský kousek

, který Jiří Machaníček pomalu dotahuje do konce.

04. 09. 2009 18:06:06 - Vyšlo v čísle: 36/2009

palečnicové kolo
Vyrobit palečnicové kolo bez jakýchkoliv výkresů a parametrů je husarský kousek, který Jiří Machaníček pomalu dotahuje do konce.
Foto: DDK/sal

Jalubí- Už tři čtvrtě roku si láme hlavu nad palečnicovým kolem do větrného mlýna v Jalubí, jeho výroba je mravenčí prací a cestou hledání i zkoušení. Stolař Jiří Machaníček z Uherského Hradiště totiž vychází pouze z literatury a fotografií z kuželovského mlýna. Krůček po krůčku tak odhaluje umění starých mistrů.

„Je to opravdu až alchymie, mám k dispozici jen fotografie z Kuželova, žádné výkresy. Vůbec se nemáme čeho chytit. Palečnicová kola byla dříve doménou sekerníků z Německa, když jsme ale oslovili některé jejich potomky, odmítli se s námi bavit. Know-how prostě neprozradí,“ krčí rameny Machaníček.

Tesařské práce jsou nesmírně náročné, převodové ústrojí třeba musí odolávat všem povětrnostním vlivům - od největšího horka po extrémní vlhko. „Kolo se proto vyrábí ze tří přirozeně sušených druhů dřev - smrku, dubu a břízy, každé má svůj nezastupitelný význam. Stěžejním materiálem je smrk, dub dostal přednost v místech šroubovaných spojů a bříza je zase hodně houževnatá, pružná,“ vysvětlil Machaníček, který se zkrátka všemožně snaží, aby po konstrukční stránce byl jalubský mlýn věrnou kopií kuželovského. Jen technologii používá modernější, techniky starých mistrů, kteří palečnicové kolo dokázali vyrobě prakticky na koleně, už totiž dávno skončily v propadlišti dějin.

„Když to jde, snažíme se, aby vše odpovídalo době před sto padesáti lety, kdy byl kuželovský mlýn postavený. Třeba používám i coulové závity a u kovových spojovacích částí místo šestihranných čtyřhranné matice,“ poznamenal mistr, který se řemeslu věnuje už pětačtyřicet let. Na podobnou zakázku, kdy vlastně předem nezná výsledek, by však vzpomínal marně. „O to je ale práce lákavější a zajímavější,“ podotýká

Palečnicové kolo o průměru 2,80 metru a tloušťce 25 centimetrů, jehož základem je šestiúhelník přenášející pohyb na hřídel mlýnských perutí, do konce září čeká převoz na nejvyšší bod obce Jalubí Větřák. „Ještě předtím ale musíme dřevo napustit, což je další oříšek. Třeba na kuželovském kole není jediný červotoč, dřevoškůdci nemají šanci. Asi tedy vsadíme na hovězí lůj s včelím voskem a terpentýnem,“ přemýšlí nahlas Machaníček.

Jestli však jeho devítiměsíční „dítě“ do jalubského mlýna zapadne, je šancí pro bookmakery sázkových kanceláří... „Sám jsem zvědavý. Rozjedeme zkušební mletí a uvidíme, co kolo vydrží. Čeká nás další cesta pokusů a třeba i omylů. Snad si sedne i s dřevěnou pásovou brzdou, která se používá na zastavení mlýnského kola a je poslední části vybavení mlýna,“ doufá Machaníček, který je přesvědčený, že zhotovené palečnicové kolo vydrží minimálně třicet let bez oprav. PETR ČECH

Další odkazy
Větrné a vodní mlýny, palečnicové kolo
Wikipedia větrný mlýn
ČT - náš venkov - A přece se točí
Turistika větrné mlýny
Větrné mlýny
Větrné mlýny u nás